Jdi na obsah Jdi na menu
 


Už asi někdy v říjnu se nás naše angličtinářka zeptala, jestli bychom nechtěli jet na anglické divadlo do Brna. Celá třída jsme souhlasili.
Konečně jsme už seděli v autobuse a vyjížděli. Seděla jsem vedle Báry, která půlku cesty zpívala s Michalou a Klárou nějaký dechovky ze sboru, a tak jsem se musela spokojit s Jarmilou. Jakmile jsme vjeli do druhého největšího města, Bára s Jarmilou vymysleli, že budou na brňáky mávat. Rozdělili si to tak, že Bára mávala a Jarmila posílala pusinky těm, kteří to zaregitrovali. Některé reakce byli vážně překvapující :-D Byli jsme na místě a pomalu jsme si sedali do malého sálu. Zhaslo se a na podium něco přiběhlo a začalo něco říkat. Začalo se ozývat: "Co říkal?"  No řekněme to takhle, když jsem dávala pozor tak jsem občas něčemu rozuměla. Bylo strašně dlouhý, a tak jsem se ani nedivili, když skoro celá řada přede mnou spala. Spala dokonce i Bára a Jarmila k tomu neměla daleko. Konečně se rozsvítili světla a my se začali oblékat. Záhy jsme zjistili, že to byla jenom přestávka! No... Tak jsme se znova vyslekli a šli se podívat do předsálí. Najednou slyším jak na mě volá Bára: "Ty vole! Pojď sem, to se posereš!!!" Nevědeěla jsem, jestli jí hrabe, nebo co se děje, ale podívala jsme se tam, kam ukazovala. Stál tam generál hvězdné pěchoty! Nevěřila jsem svým očím. Rychlostí blesku se to rozšířilo po celé třídě.
Když divadlo skončilo, nastoupili jsme před vchod a vyčkávali, jestli půjde, abychom to hromadně zkonzultovali. Boužel nás tam učitelka nenechala dlouho stát a už nás hnala do autobusu. Po cestě zpět jsme se bavili jako po cestě tam. Pořád jsme mávali na kolemjdoucí. Lucka měla vysedat někde v centru, protože měla jít k babičce, ale my jsme už vjížděli na dálnici a ona pořád seděla mezi náma. Najednou vstala a šla se zeptat řidiče, jestli by jí nezastavil. Náš výlet se protáhl, jelikož jsme se vraceli. Potom Bára zjistila, že včera dostala od své (pětileté) kamarádky na Vánoce  sliz a pořád ho má v kapse. Podala kousek Jarmile a ta to dala  jednomu druhákovi na kšiltovku, tak aby si toho nevšiml. Asi za deset minut se ho zeptala co tam má. Kdoby to byl do ní řekl že? Pak se strhla válka a sliz lítal přes celej autobus. Fuj! Vypadalo to jako sopel... Cesta se nám krátila a už jsme byli v Kojetíně a vydali jsme se po náročném dni domů....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář