m.medved.d

Kojetínská posádka vyjížděla už v pátek. Jenom já s mojí matinkou jsme museli mít něco nóbl, a tak jsme jeli s celou rodinou autem až v sobotu, což znamenalo vstávat asi v 5 hodin.
Po dlouhém hledání jsme konečně našli Pláž. První pohled byl úžasný, Vyšehrad, Divadlo,... Na druhý pohled to zas tak úžasný nebylo - všude byl písek (někdo mi as 3x shodil otevřenou tašku do písku!).
Jako první se jeli mixy - 200m, kde jsem tentokrát nejela (na mě zůstal dvoukilák), tak jsme šli s Jitkou a Dášou hledat Albert. K Albertu jsme boužel nedošli, ale za to nás překvapilo nákupní centrum, který se před náma z ničehonic vynořilo (bylo tam Tesco!).  Jenom co jsme došli zpátky, zjistili jak náš mix dojel (3.místo), vyrazili jsme na daší túru po historické Praze. Čelem naší výpravy se sama určila Dáša. Kolem nás se valil dav v růžových tričkách s růžovýma balónkama (a na nás zase žádnej nezbyl)  proti boji s rakovinou prsu. Při výkladu o secesní architektuře se někteří nechali unést natolik, že se zapoměli dívat před sebe, a tak skončili celý mokří v kaluži. Viděli jsme Tančící dům, Národní divadlo, Karlův most,... a.... Lennonovu zeď. S tímhle jedinečným architektonickým zázrakem jsme se zdokumentovali. Celou cestu zpátky, jsme spěchali, abychom byli na místě dost dlouho před naším startem, ale protože se Přerovákům rozbil autobus, tak se náš start o hodinu posunul. Se Sabinou jsme byli ještě v hippieseáckém opojení, a tak jsme si šli namalovat papírou kostku, kterou večer dražili (peníze šli do dětských domovů).
Náš závod asi nemá smysl komentovat - 4. místo.
Večer se jel mix na 100m. Náš úžasný tým vypadl už v rozjížďce.
Po závodech se naše rodinka sbalila a jela spát do dědova bytu, kde jsme měli teplou večeři a sprchu. 
Ráno jsme se vrátili na Plážkde už se chystali dvoukiláky. Boužel jsme museli startovat v osmnácti.  Na poslední otáčce jsme se strazili s W.I.L.D.kama, který částečně kvůli nám přišli o zlato. Chtěla bych říct, že naše chování nebylo úmyslné. Berte v potas, že jsme nováčci a to včetně naší kormidelnice. Návíc jsme se ve stejné situaci ocitli my v Brně... Co se týče mixu, tak ani nevím jak jsme dojeli, protože hned potom co jsem vylezla z lodi, jsem už jeli domů, ale z doslechu jsme prý byli 2.

Vzhledem k tomu, že mezi Brnem a Prahou jsme toho moc nenatrénovali (neměli jsme loď), nemáme se proč divit, že jsme dopadli takhle...