Zlaté (d)Račice 2008
Píše se 10. května, jsou 3 hodiny ráno a banda podezřele vypadajících lidí naskakuje do žlutého autobusu, který se posléze vydá na pětihodinovou cestu do (d)Račic. Bylo to 5 hodin plných spánku (jak u koho), velkých motivačních řečí (převážně megalomanských) a nervozity z toho, jestli vůbec dojedeme (není se co divit, nebylo by to poprvé).
Dojeli jsme (uff)! A to bez větších komplikací, avšak s výletním kolečkem okolo tamějšího kanálu (při kterém nás řidič málem vysypal). Po okružní jízdě, úspěšném dojezdu a ubytování, jsme se rychlostí blesku vysoukali z civilního oblečení a naskákali do našich krásných, občas (hodně) zapáchajících, modrobílých dresů a vydali se vstříc osudu.
První start byl v 9:00, kdy jako první své síly poměřily ženy. Všechny naše, kojetínské, posádky se buď rovnou, nebo přes mezijízdu dostaly do velkého finále.První finálová jízda letošního roku byla věnována ženám. Ty chtěly zuby nehty ukázat, jak kvalitní byla jejich příprava na první závody ( a že jsme měli co ukázat) . Všichni vykulili oči, na 3 lodě, které projely cílovou čárou téměř zároveň. Koječačky dojely druhé za W.I.L.D. of Prague a před DB Trágédkami (faux pas - myslely jsme, že jsme první). Další startovali muži. Opakovala se stejná situace jako u ženského finále, s tím rozdílem, že naši chlapy dojeli třetí před Pražským výběrem a Dragonteamem z Nymburka. V MIXu si Kojetín vybojoval třetí příčku. Po tomhle všem jsme se vydali k naší dočasné ubikaci a dospávali ranní brzké vstávání a psychicky i fyzicky se připravovali na dvoukiláky.
První start dlouhé trati byl opět věnován ženám. Za zmínku určitě stojí neschopnost startéra a pořadatele, kteří začali vysvětlovat jak se bude startovat v době, kdy většina lodí nebyla v doslechu a hlavně to co kdo na břehu říká jim bylo jedno. Startér byl pak přímo kouzelný, když na okolní lodě z plna hrdla křičel, ačkoliv mu na krku visel megafon (čekala jsem, kdo z lodi vyskočí první, aby mu dal po čuni - já jako radikální pacifista jsem to být samozřejmě nemohla). Z dlouhé tratě si ženské dovezli bronz, chlapi s MIXem bramborovou medaili.
Večer se část přítomných rozvlnila do rytmů rockové kapely Žlutý pes. To byl ovšem večer ještě mladý a opravdové křepčení (lázeňských) „sičáků“ z Kojetína bylo k vidění až o pár hodin později (tady bude lepší se nevyjadřovat a zbytek večera nerozvádět).
Nedělní dopoledne bylo věnováno 500m. Byl změněn způsob vyhodnocování vítězů tak, že každá posádka jela celkem dvě jízdy, z jejichž časů se udělal průměr a posádka s nejlepším časem se stala vítězem. Začaly, jak jinak, ženy.Z první jízdy, upřímně, ne moc vyvedené jsme si vyjeli 3. nejlepší čas. První mužská jízda byla opět o hlavy a naši chlapy si vyjeli, stejně jako ženské, 3. nejlepší čas. MIX skončil stejně jako obě předchozí posádky.
Hned následovali druhé jízdy, které měli rozhodnout o celkovém pořadí. Ženská posádka dojela jako v předchozí jízdě, takže si z pětistovky dovezla bronz (zlata jsme se hold nedočkaly). Pokračovalo chlapské finále, které se pro všechny stalo obrovským překvapením. Přerovská a kojetínská posádka za sebou nechaly díru velikosti jedné lodi, za kterou se „plácal“ Nymburk s Pražským Výběrem.
Po zprůměrování obou časů jsme se konečně dozvěděli výsledky. KOJETÍN VYHRÁL ZÁVOD NA 500m ( jste dokonalí!). Téměř (úplně) v nirváně, plni nadšení jsme naskákali do lodě a vydali se na poslední start 1. seriálu ČP dračích lodí-MIX. Z této kategorie jsme si také dovezli stříbrnou medaili.
Po vyhlášení, jsme se sbalili a chtěli se vydat k domovu, ale někteří si ještě zašli na „zákusek a kávu“ (v této situaci jsem taky čekala nějaký konflikt - zase jsem se nedočkala), takže jsme se během čekání na ně procházeli po závodišti a pár z nás omylem zaslechlo rozhovor, dvou nejmenovaných pánů, ohledně našeho zlata (stejně už všichni víte, kdo to byl a co říkali). To nám (Hani a mě) přidalo na náladě a (konečně všichni) spokojení naskákali do naší milované karosy (jak moc jste se do ní zamilovali nechám na vás). Cesta byla plná bujarých oslav, při kterých nepřestaly téct hektolitry alkoholu (při vzpomínce dostávám záchvaty smíchu). Měli jsme proč slavit. Bylo to historicky první vítězství kojetínské dračí posádky (ještě jednou - jste dokonalí). Domů jsme si dovezli celkem 5 bronzů, 2 stříbro a 1 zlato.
P.S.: Během bujarých ostlav v autobuse jsem se dozvěděla, kolik vás sem chodí, tak se ozvěte, pochvalte mě (ale ne moc, aby se se mnou dalo ještě bavit), nic mi nevyčítejte (víte, že má slabá stránka je v psaní velkých písmen, y/i, z/s,...), podělte se o zážitky, ať mám nějakou motivaci psát se dál ;)
Mějte se, sičáci, a pořádně trénujme, ať se v Brně můžeme (znovu) ukázat!!
-m-
Komentáře
Přehled komentářů
Doufám, že myslíš mě a ne Shakepearea ;)
Sičáci, neštvěte mě!
(medved, 16. 5. 2008 19:40)
Být, nebo nebýt? To je otázkou.
Je důstojnější zrpět pomyšlení, že násilnický osud do nás bije, nebo vzít zbraň na moři utrpení a tak s tím skoncovat? Umřít - spát - a dost. Tím spánkem říct, že je konec srdcebolu, i stovkám běžných útrap,kterých tělo je dědicem - to je dovršení, kterého bylo by si přát.
....
Dokonalost?
(medved, 18. 5. 2008 22:28)