m.medved.d

Je sobota 26. května, 5 hodin a začíná mi zvonit budík. Probudím se, venku už je světlo, propadám panice, že jsem  zase zaspala, ale tentokrát na mě nečeká 5 lidí, nýbž 50. Díky Bohu mě napadlo podívat se kolik že to těch hodin vlastně je a s padajícím kamenem ze srdce jsem zjistila, že je opravdu teprve 5.
Konečně jsme vyrazili na cestu, která byla ve srovnání s jinými velice krátká. Dorazili jsme na místo a nacpali se do dvou postavených altánů. Posléze jsme zjistili, že sedíme v úplně jiným altánu a navíc jsou pro celou posádku určeny jen dvě lavečky a jeden stůl, načež se Petra rozhodla protestovat. Nakonec nám zůstal celý 1 altán a ani jsme se nemuseli stěhovat.
Začalo se závodit. Brněnská voda vřela pod tolika loděmi, což mělo nejspíš za důsledek posunutí cílové čáry, jelikož kromě pořadatelů, (kteří to drželi v tajnosti), nikdo nevěděl, kde ten cíl vlastně je, takže některé posádky jeli místo dvoustovky třistapadesátku. Celý den jsme průběžně sypali a čekali jsme, že se dostaví ty nejlepší výsledky. Nevím jestli to bylo naším sypáním, či naší ukrutnou silou, ale na 200m se naše posádka umístila na 3 místě. Na mixu tradičně 4.
V podvečer nás čekali dvoukiláky. Tenhle závod já komentovat nebudu, jelikož každý ví jak se k tomu stavím. Kdo neví, ať se zeptá...
Večer, po vyhlášení, nás autobus převezl k naší ubikaci, kde místo původních 5 lidí spala bezmála desítka. Večerní program přinášel kromě ohňostroje taky The Beatles Revival, na který jsem se těšila snad nejvíc z celých závodů. Boužel... I přes absolvování téměř nekonečné cesty rychlostí asi 50km/hod, jsme nic nestihli. Aspoň ohňostroj byl. Po něm jsme se vrátili zpátky do bungalovu. Každý šel jak uznal za vhodné.
S nedělí přišli pětistovky a my jsme si velice strategicky rozvrhli náš postup do finále (Karel Benešů by na nás byl pyšnej). I přes vypětí všech sil z předchozích závodů jsme opět zkončili na 4.místě. Mé sny o tom, že by my zase mohl Čáp pogratulovat, se rozplynuly v mlze, protože nás čekal už jenom mix, od kterýho jsem čekala zase jenom brambory. Ovšem naši chlapy překvapili a předklonili se a my dojeli 2.,z čehož vyplývalo, že mi Čáp pogratuluje!! Rychle se převlíct, namalovat, navoňat a spěchat na vyhlášení. Jaké bylo mé zděšení,když jsem vyděla Oňu jak v jedné ruce drží tašku v druhé Ferneta a volá, že nebýt jeho, tak nemáme nic.
V Brně nás už nic nedrželo a my se vydali ke sladkému domovu...